Ostrov Gozo má rozlohu necelých 70 kilometrů čtverečních a překvapivě rozmanitou krajinu. Na jeho návštěvu jsme měli jediný den a prošli jsme si jeho část směrem ze severu na západ trasou dlouhou asi 12 km. Viděli jsme spoustu dechberoucích míst a užili si horký květnový den s úplně vymetenou oblohou.
Na Gozo jsme se vydali brzy ráno rychlým katamaránem z Valletty do hlavního přístavu ostrova, města Mġarr, a odtud autobusem přejeli do centra ostrova, města Victoria (Ir-Rabat). Přesedli jsme na další autobus, který nás dovezl na sever ostrova do Iż-Żebbuġ.
Záliv Xwejni a solné pánve
Odtud jsme už pokračovali pěšky. Sešli jsme silnicí k zátoce Xwejni Bay, která je obklopena zajímavými skalními formacemi a oblíbená u potápěčů. Tady začíná podél pobřeží stezka solnými pánvemi, která je součástí Gozo Coastal Walk.
Solné pánve Xwejni vytesané do vápencových skal se táhnou pobřežím v délce asi 3 kilometrů v charakteristických mozaikách. Mořská voda se v nich nechává přirozeně odpařovat působením slunce a větru. Uměle vytesané jeskyně a komory nad pánvemi dříve sloužily jako sklady. Sůl patří mezi typické místní produkty, které si můžete z ostrova odvézt jako suvenýr.
Hned vedle solných pánví Xwejni se od dubna 2026 tyčí socha WIEĦED od gozského umělce Austina Camilleriho. Vypadá jako dva koně srostlí do sebe, bez hlav, celkem s 8 nohama. Nemá jednoznačný význam. Název znamená „jednota“, pracuje se symbolem jednoty, dvojice, vzájemného soužití. Některé interpretace pracují s myšlenkou spojení pevniny a moře, nebo člověka a krajiny. Skalnaté pobřeží okolo je formováno do zajímavých útvarů, jeskyní nebo oblouků.
Koupání v zátoce
Podél pobřeží jsme došli až do zátoky, která se ostře zanořuje do pobřeží. Sešli jsme po schodech až na malou kamenitou pláž Wied il-Għasri Beach, vypili si pivo (které se dalo koupit ve stánku u parkoviště nad schody) a zaplavali si v osvěžující vodě. Místo je to velmi populární, doporučuju přijít brzy ráno. Jen co jsme vylezli z vody, nahrnula se tam spousta lidí.
Nad zátokou jsme se opět napojili na Gozo Coastal Walk a užívali úchvatné výhledy na moře a útesy.
Skalní oblouk It-Tieqa
Po cestě jsme úplnou náhodou narazili na vyhlídku na skalní oblouk It-Tieqa, aniž bychom o něm předem věděli.
Podél pobřeží jsme šli ještě chvíli, ale brzy jsme Coastal Walk následovali do vnitrozemí. Cesta vedla přes L-Għar a San Lawrenz. I na konci května už bylo pořádné horko, takže jsme vzali zavděk první možností osvěžení. Krajina je vyprahlá, téměř bez stínu a stromů.
Záliv Dwejra a vnitřní moře
Ze San Lawrenz nás stezka zavedla opět na pobřeží. Otevřela se úchvatná scenérie zálivu Dwejra se skálami Crocodile Rock nebo Fungus Rock v moři. Tady se taky dřív nacházelo ikonické Azurové okno, 28 metrů vysoký přírodní oblouk, který se roku 2017 zřítil do moře v důsledku eroze.
Zajímavostí Dwejrského zálivu je Vnitřní moře (Il-Qawra, Inner Sea), kde jsme se i vykoupali. Vypadá jako jezero, ale jedná se o mořskou lagunu propojenou s mořem skalním tunelem dlouhým asi 100 metrů. Velkou atrakcí je průjezd tunelem malou tradiční rybářskou lodí, cena za projížďku je několik eur.
Poblíž se nachází také Blue Hole, slavné místo pro potápění s hlubokou modrou vodou. Z parkoviště u Inland Sea jsme se autobusem dostali zpět do hlavního města ostrova a další linkou do přístavu. Odtud opět rychlou lodí do Valletty.
Z ostrova Gozo jsme stihli vidět jen malou část, ale i tak jsme si odvezli spoustu zážitků a vzpomínek na krásná místa.
Po návratu do Valletty jsme si užili ještě jeden typický maltský zážitek – plavbu tradiční loďkou dgħajsa (připomíná benátskou gondolu) do historického Birgu, jednoho ze slavných Three Cities. V přístavu tohoto starobylého města jsme pak zakončili den výbornou večeří.
