Na konci dubna jsme vyrazili na pár dní do Řecka. Letěli jsme do Thessaloniki, kde jsme se i ubytovali. Nějaký čas jsme strávili ve městě a jeho okolí, nějaký zase na pláži. Pokud vám nevadí trochu chladnější moře, můžu jaro v Řecku za mě jen doporučit. Teploty se vyšplhaly přes den i ke 26 stupňům a voda měla osvěžujících 18 stupňů, pláže byly prázdné.
Měli jsme vypůjčené auto, takže jsme se vydali asi 75 km východně na Chalkidiki, konkrétně na západní část prostředního „prstu“ (tvar poloostrova Chalkidiki připomíná ruku se třemi prsty), je to vlastně poloostrov na poloostrově a nazývá se Sithonia. Nikiti je jedna z nejstarších obcí v této oblasti a pyšní se krásnou pláží.
Místní pláže jsou dlouhé, s hrubším pískem, v sezoně určitě přeplněné, ale my měli Nikiti beach téměř sami pro sebe. Sem tam se tu někdo opaloval. Nekoupal se téměř nikdo. Ano, voda byla chladnější, ale křišťálově čistá.
Pozor si dávejte na ježky. V některých místech je jimi kamenité dno téměř poseto. Střídá se takovéto dno s písčitými oblastmi, kde je voda krásně tyrkysová a ježci zde nejsou. Tudy se dá projít i bez speciální obuvi do vody.
Další krásnou pláží je Epanomi beach. Ta se nachází mimo letoviska, bez velké plážové infrastruktury, 40 km jižně od Thessaloniki. Je písčitá a trojúhelníkovitá, podobně jako třeba Zlatni Rat v Chorvatsku a tvar její špice pozměňuje neustále působení moře z obou stran. Pláž jsem obdivovala z letadla během přistávání v Soluni. Dojet se sem dá autem, od pláže Potamos se dá, pokud je sucho, ujet autem asi 2 km písčitou cestou. Dál musíte pěšky.
Výhled s pláže máte přímo na Olymp, nevyšší horu Řecka. Délka pláže je přes 7 km a najdete zde písečné duny s travním porostem.
Zajímavostí je vrak podmořského buldozeru, který zde havaroval roku 1970 a vyčnívá nad hladinu asi 20 m od břehu. V hlubinách kolem cipu je rovněž vrak malé nákladní lodi z roku 1935. Severní část výběžku je typická svými mokřady a jezírky, sídlí zde například kormoráni a plameňáci. Malebná je malá kaple Agios Nikoios.
