Na Padrťské rybníky jsem vyrazila na kolobce Yedoo Trexx (v černo-bílé variantě) v polovině září. Parťák to byl úžasný a jsem ráda, že jsem dostala tuto možnost. Počasí se tvářilo všelijak, ráno asi 8 stupňů, na odpoledne maximálně okolo 18, střídavě oblačno se sluníčkem. Na kolobku ideální, jen závěrečná cesta převážně s klesáním nám po studeném občerstvení dala vědět, že podzim je už zkrátka tady a občas bude mrznout při jízdě mozek. Nebo aspoň ruce.
Článek o Padrťských rybnících i se spoustou fotek najdete na tomto blogu zde!
Cesta nebyla okruh, ale trasa z bodu A do bodu B a zase zpět do A (s malou obměnou). Vedla z Příbrami. Vyrazili jsme po krátkém úseku nové cyklostezky na Drkolnově směr Bohutín. Projet se dá i příbramským lesoparkem a na jeho začátku (u stadionu 1.FK Příbram) taky případně nechat auto.
V Bohutíně mineme vyhlídkovou věž Rudolfka patřící k Hornickému penzionu. Článek o této unikátní dominantě bude už brzy!
Cesta pokračuje přes pole do Lázu. Pokud předtím moc neprší, jede se tu dobře.
Vesnici projedete novou asfaltkou až na konec, a odtud stále mírným stoupáním po trochu rozbitější asfaltce vjedete plynule do CHKO Brdy. A touto cestou pokračujete téměř až na Padrtě.
V Nepomuku se dá perfektně občerstvit ve stylové cyklistické osvěžovně Nepál (kolobku jsem na cestě tam ani zpět neviděla ani jednu!), kde bývá za příznivého počasí pořád plno, ale zatím vždy jsme místo v pohodě našli.
Z Nepomuku pokračujeme dál a za pravotočivou zatáčkou se už objevuje lom „červeňák“. Tady je původ typických červených šotolinových cest na některých místech Brd.
Nikam neodbočujeme, až se octneme na křižovatce cest do Strašic, na Padrtě a na vysílač Praha. Jedeme cestou, která je nejvíce vlevo, alejí stromů, po hranici nepřístupné oblasti Padrť.
Sfičíme z kopce a už jsme na hrázi Dolejšího Padrťského rybníka. Počasí fotkám vody moc nepřeje, tak alespoň malebné foto směrem na druhou stranu….Příroda tady opravdu kouzlí a společně s vojenskou činností je unikátní. Skoro jako zasazená někam na Šumavu.
Za hrází odbočujeme doleva a překonáme rovný úsek, kde se střídá asfalt s kostkami. Na nich to s tuhým rámem Trexxe pěkně drncá.
Nikam neodbočujeme a brzy už jsme u hráze mezi Horním a Dolním rybníkem. Tady je i malé dřevěné posezení.
Nesmí chybět foto u legendární loďky (tentokrát je voda nejšpinavější, co si pamatuji, a nevábně zapáchá, je to dáno směrem větru, který sem navál veškeré zelené „fuj“. Příště to už snad bude lepší.
Na hrázi se kochám pohledem především na Dolejší rybník, který je hodně malebný… Postupně zarůstá a zmenšuje se.
Na konci hráze dáme svačinu a krátký odpočinek.
Samozřejmě musím hlavně fotit koloběžku…:)
Za hrází přichází nejzábavnější část: cesta, kterou momentálně neprojede nic.
Cyklisté s těžkými elektrokoly hekají, já vezmu Trexxe a překážky „elegantně“ přeskáču. Teď jeho muší váhu (7,8 kg) oceňuji ještě víc.
Dále už frčíme po typicky červené štěrkové cestě, ale jede se dobře.
Můj neoblíbený táhlý asfaltový kopeček, za kterým se napojíme na původní cestu směr Nepomuk, překonám mnohem elegantněji a bez nadávek, oproti minulým cestám na kole!! A bez otlačené zadnice, která se tu vždy ozývá. Hurá!!
Cesta zpět je už po totožné stopě, zase mineme Nepál a máme šanci se občerstvit. Tam jsme jeli pořád mírně do kopečka, zpět je za odměnu cesta téměř pořád z kopce. O to větší je pak k večeru zima.
Celý výlet měl necelých 42 km. Doporučila bych ho koloběžkářům, kteří už mají něco málo najeto a kolobku osahanou, ale nemusíte být úplní závodníci. Nečekejte žádné krpály ani těžký terén. Tuhle projížďku si určitě užijete! A brdská příroda stojí za to.