První jízda na koloběžce a postřehy začátečníka

Nejčastější dotaz lidí, když vás vidí na koloběžce: „A musíš střídat nohy?“ Nestřídat je, brzy mi noha upadne. Jako první ne ta, kterou se odrážím, ale ta, na které právě stojím.

Stupátko je samozřejmě výš než povrch, po kterém jedete. A na této noze děláte neustálé podřepy, abyste se druhou odrazili. Noha na stupátku to náročnější než noha odrážející. Záleží na výšce stupátka, univerzální Crussis Urban má výšku stupátka 980 mm, terénní koloběžky vyšší, silniční nižší. Nohy se střídají pravidelně. Doporučených 6-10 odrazů po rovině a 3 do kopce mi zatím víceméně vyhovují. Brzy to začněte dělat intuitivně.

Každý má odrazovou jinou nohu. U mě je to levá, tudíž stát na stupátku pravou a odrážet se levou je pro mě přirozenější. Vyměnit si poprvé za jízdy nohy je divný pocit a cítíte se nemotorně. Dost nestabilně. Samotná výměna nohou mi problém nedělala ani zezačátku, chce to vytočit nohu na stupátku špičkou ven a plynule ji vyměnit za druhou. Další varianta je přeskokem, k té jsem se zatím nedopracovala.

Hlídat si, jakou terénní nerovnost s koloběžkou ještě přejedu, a kterou už ne, dá zezačátku trochu práce. Párkrát si škrtnete stupátkem o kámen nebo neodhadnete sklon sjezdu z chodníku na silnici. Občas se musí z koloběžky seskočit a trochu jí pomoct. Za chvíli to ale vychytáte. Cestu si musíte vybírat pečlivěji než v roli cyklisty.

Po rovině a z kopce to frčí krásně. Do kopce je koloběžka náročnější než kolo. Píše se, že třikrát náročnější. Potvrzuji. A moje barva v obličeji po dojezdu také. Nicméně můj celkový dojem je, že to překvapivě frčí a jízda je vyloženě návyková. Někoho samozřejmě koloběžka nechytne. Chce to vyzkoušet, zda v sobě máte „koloběžkový gen“.

Párkrát jsem se při první jízdě„břinkla“ do nohy o lahev s pitím, to ale po několika ujetých kilometrech už nehrozí. Modřiny mi to ale ještě pár dní připomínaly.

První tři dny hrdou majitelkou koloběžky jsem ujela dohromady okolo 30 km mírným terénem a po zpevněných cestách. Co mě bolelo? Hlavně paže, a pak zadní a vnitřní strana stehen z dřepování. Kvůli problémům s koleny jsem se dřepům spoustu let vyhýbala, nicméně kolena, kyčle ani další klouby mě z koloběžky vůbec nebolí.

Zadýchaná jsem byla o dost více než na kole. Neběhám, kdo ano, má náskok. Pohyb na koloběžce je příjemný na záda, celkově se člověk nenásilně protáhne a posílí svaly, které na kole zahálejí. A bonus? Nebolí ta část těla jako ze sedátka kola 😀

Něco o tom, jak koloběžka prospívá zdraví, proč je teď tak populární a nějaké ty tipy pro pohodlnou jízdu, zase příště A taky jsem začala jezdit na koloběžce do práce. Dost mě to totiž chytlo.