Občas vyrazím na koloběžce do práce. A nejen v teplých dnech, tato zima zatím kolobce docela přeje:)
Na ježdění do práce na dvou kolech mám poměrně ideální podmínky. Vzdálenost cca 4 km, celou dobu zpevěná cesta (část je označená jako cyklostezka). Do práce jedu většinou z kopce, zpátky funím do kopce. (Opačně by to bylo horší).
Na takto krátkou cestu není třeba žádné speciální vybavení. Věci vozím v malém cyklistickém batůžku a část v taštičkách na kolobce. Nemusím toho do práce tahat moc. Co se týká oblečení, jezdím ve sportovním, podobně, jako bych jela na normální kratší projížďku. Odpoledne bývá tepleji, takže nějakou vrstvu oblečení nacpu do batůžku, a co se nevejde, převezu jindy. Většinou jedu na Trexxovi (Yedoo Trexx), je do města lehčí a obratnější než Urbanka (Crussis Urban). I když velikost kol je stejná. Moje porovnání obou koloběžek najdete zde.
V práci se převlékám do pracovního oblečení a nemusím vypadat nijak extra reprezentativně. To mi situaci ulehčuje. Pokud bych musela chodit v kostýmku, lodičkách a být dokonale upravená, byl by tento způsob cestování dost problém:) U mě nevadí, když začínám ráno s červenějším obličejem a bez super účesu. Můj pracovní kolektiv o mé kolobkové „úchylce“ dobře ví a fandí mi. Je pravda, že z práce se pak vracím poměrně spocená a rudá, jelikož celou dobu dupu do kopce.
Cestu zvládnu rychleji než autobusem. Příjemně se protáhnu, nabiju pozitivní energií a nastartuju den tím nejlepším způsobem. Nemusím se v MHD mačkat s dalčíma lidma, po příjezdu mám lepší náladu a práce mi jde sama od ruky:) Kolobku můžu v práci bezpečně zaparkovat na celý den, bez toho by to samozřejmě nešlo.
Na ježdění vzimních měsících už jsem si musela pořídit světlo. O něm zase někdy příště. Ráno je tma jak v pytli a některé úseky jsou téměř neosvětlené i ve městě. Vzadu mám blikačku. Bez zvonku je to po městě těžké, opravdu ho doporučuji!
