Cestovní kancelář Bonton pořádá velikonoční autobusový zájezd do Chorvatska, na který si možná ani nebudete muset vzít dovolenou. Za 4 dny jsme toho stihli vidět a zažít hodně, potkala jsem tam skvělé lidi a užila si chorvatské slunce i nádhernou přírodu.
První zastávkou byl Národní park Plitvická jezera. Byla to moje třetí návštěva a asi nejhezčí. (Podívat se můžete na tento a tento článek). Po deštích bylo ve vodopádech spoustu vody, prošli jsme vlastně celý park. Být mezi prvními, kteří se dovnitř dostanou vstupem číslo 1 stojí za přivstání. Pár metrů za vchodem je totiž vyhlídka na vodopád Velki Slapi, který máte šanci vidět úplně bez lidí. Na celý park doporučuji 4 až 5 hodin času.
Navštívili jsme také Národní park Krka. Opět úžasný zážitek, park má zase trochu jinou atmosféru než Plitvice. Nejznámější vodopád zde, Skradinski buk, má 17 teras a je opravdu monumentální, jeho šířka dosahuje 400 metrů. Na tento park potřebujete méně času, 3 hodiny podle mě úplně stačí i s obědem. Autobusem jsme serpentinami sjeli až dolů na parkoviště ke vstupu, pokud pojedete po vlastní ose, budete muset auto nechat nahoře a sejít (a poté zase vyjít) poměrně prudký kopec, park se rozkládá v údolí. Jsou ale i další možnosti, jak se sem dostat, například lodí, park má totiž tři vstupy.
Ubytovaní jsme byli v malém městečku Sveti Filip i Jakov nedaleko Zadaru. Ještě nebyly v provozu všechny podniky, a ani jich tu není moc, ale měli jsme polopenzi v našem penzionu Pikolo, takže jsme si spíš zašli večer na drink nebo nakoupit nějaké potraviny do místního obchodu a nic víc jsme nepotřebovali. I když jsem se těšila na koupání, voda byla hodně studená a často pofukoval vítr, takže jsme se spíš ve vodě osvěžili a užívali sluníčko spolu s jarně-letní atmosférou. Moře bylo vzdálené od penzionu asi 100 metrů, takže skvělé i pro časné procházky ráno nebo kochání se večer.
Jeden den jsme věnovali návštěvě Zadaru a nedalekého Ninu.
V Zadaru jsem byla poprvé, centrum není veliké, ale plné památek a různých obchůdků i podniků. Pobřežní atrakce jako Mořské varhany nebo Pozdrav slunci jsou tu hned na dosah. Oběd jsme měli v tradiční restauraci Konoba Dalmacija v centru, Ulica Ivana Tazlingera Zanottija 4, mohu doporučit.
Co mě chytilo za srdce, bylo městečko Nin spolu s krásnou písečnou pláží. Výhled na pohoří Velebit a ostrov Pag, klidná mělká voda a absence lidí byly balzámem na duši. Samotné městečko s historickým centrem je opravdu malinké, za chvíli ho obejdete kolem dokola a můžete si odpočinout v některé z restaurací nebo kaváren. Do tohoto městečka jsem si řekla, že se chci brzy zas vrátit. Více v článku, který bude o cyklozájezdu do Chorvatska.
Cestou zpět jsme se zastavili na chvíli v Karlovacu, bylo zrovna Velikonoční pondělí a děti v parku hledaly schovaná barevná vajíčka. Pro Chorvaty jsou Velikonoce hodně důležitým svátkem. Byli jsme například svědky toho, jak na Velikonoční neděli nosí všichni nastrojení do kostela požehnat jídlo v košíkách překrytých zdobenými dečkami. Koledování v pondělí nebo polévání dívek vodou se tu nekoná, kromě hledání vajíček ukrytých třeba v trávě se v rodině provádí „ťukání kraslic“. Všichni z rodiny si postupně navzájem ťukají špičkou nabarvených vajec s ostatními a komu nejdéle vejce nepraskne, odnese si výslužku.
Díky tomu, že Velikonoce letos byly opravdu pozdě (v druhé polovině dubna), jsme si užili krásné počasí a chvílemi téměř letní atmosféru. Na koupání to bylo jen pro otužilce, ale osvěžit se dalo. Pokud chcete navštívit některé z chorvatských národních parků, strávit netradičně Velikonoce a zkusit Chorvatsko před sezonou, můžu tento zájezd opravdu doporučit.