Na Poledníku jsem byla na podzim 2020 poprvé. U nás po sněhu ani památky, tady krásná pohádka – azuro, sluníčko, trocha sněhu. Zkrátka moc fajn výlet, nic extra náročného, zabral nám asi 3 hodinky. Parkovali jsme na placeném parkovišti Slunečná za Prášilama, odkud se vyráží jak k Prášilskému jezeru, tak na Poledník. Jezero jsme tentokrát vynechali.
Lidí po ránu málo, klid a pohoda. Nahoru jsme šli po nejpohodlnější trase: od parkoviště Slunečná (placeného) nejprve po žluté, poté kousek po zelené a místo odbočky doprava k jezeru jsme se napojili doleva na červenou. nahoru to bylo celkem asi 6,5 km. Zpět se dá jít stejnou cestou, my jsme ale zvolili kousek po zelené na druhou stranu, a poté neznačenou nejkratší cestu směrem dolů k Prášilům. Tím jsme se vyhnuli davům a užili si sníh.
Na vrcholu Poledník (s nadmořskou výškou 1315 m) byl v 60. letech vybudován vojenský areál. Sloužil jako odposlechová stanice a základna protivzdušné obrany. Když ho roku 1990 armáda opustila, byla většina budov zbourána. Zůstala ale betonová věž, přetvořená postupně na rozhlednu, veřejnosti přístupná od roku 1998. Prý je z ní nejkrásnější šumavský výhled. To jsme nemohli bohužel vyzkoušet, jelikož je nyní kvůli havarijnímu stavu zavřená a bude se opravovat… Doufám! Vysoká je 37 m a nahoru vede 227 schodů. Do nejvyššího bodu se jde po strmém žebříku. V jednotlivých patrech bylo umístěno i několik expozic, jedna věnovaná orkánu Kyrill.
Pozůstatky orkánu nemůžete v okolí rozhodně přehlédnout ani dnes. Na druhou stranu, tato trochu postapokalyptická krajina působí zajímavě. Ušli jsme celkem asi 13 km a užili si i s naším pejskem nádherný slunečný den. Co víc si v dnešní době přát, že…
